My a duchové

Víme skutečně kdo jsme a proč jsme tady? Známe se tak dobře, abychom mohli něco takového s jistotou tvrdit?

Jsme bytosti s fyzickým tělem a nehmotnou duší, kterou nevidíme, ale vnímáme ji. Pokud aplikujeme teorii, že vše je vytvořeno z energie, jsme i my vytvoření stejně. Každý vypadáme jinak, jsme individuální, každý zažíváme jiné věci. Jako by každý z nás byl soubor jiných ingrediencí, ale stejného druhu. Máme tolik úžasných vlastností a schopností a je čistě na nás, čemu se budeme chtít v životě věnovat. Máme svou vůli, své předpoklady, své kvality. Měli bychom o sebe pečovat s tím, že bychom také měli myslet na to, že fyzické tělo s naším duchovnem je jedno. Pokud řešíme něco jen na fyzické rovině, je to jako bychom řešili půl problému. Zaměřme se na svou spiritualitu a rozvíjejme ji.

Žijeme několik desítek let, zemřeme, naše fyzické tělo se rozpadá, ale co se děje s naší duší? Věřte nebo ne, ale ta přetrvává. Není již svázaná s naším fyzickým tělem, ale automaticky se převádí do prostoru, kde se bude mít možnost znovu realizovat do jiného fyzického těla. S každým člověkem je tak spojeno jeho osobní vědomí, které je spjato přímo s danou osobou a každé takové vědomí je pak součástí duše. Ve finále to pak vypadá tak, že duše, která projde několika životy, obsahuje vědomí osob každého ze životů, kterými je provedla. Duše se takto učí a rozvíjí, předává nám znalosti.

Pokud se vědomí zemřelé osoby oddělí od duše, tak uvízne zde v realitě, což se stává poměrně často. Souvisí to s nesmířením se se smrtí, silným nutkáním dořešit své pozemské problémy, zkrátka mají silnou motivaci pro setrvání zde, ale není to pro ně dobré. Jako nehmotné duše toho moc nezmůžou, jsou zmateni z toho, co se stalo, nikdo na ně nereaguje. Proto se snaží navazovat kontakty s živými a zejména těmi, kteří jsou spiritualitě otevřeni, protože takoví je budou mít větší šanci vycítit a pomoct jim. Někdy o sobě dávají vědět celkem vehementně klepáním, shazováním předmětů apod. Mnohdy jsou to vědomí lidí, kteří ani nevěděli, že zemřeli (např. ve spánku) nebo je zde drží něco nedořešeného. Je třeba s nimi hovořit jako s lidmi, říct jim, že musí nalézt cestu odsud pryč a odejít do "světla". Moc dobří jsou na to andělé, kteří dokáží velmi efektivně těmto vědomím pomoci. 

Vyvolávání duchů

Pokud vyvoláváme duši zemřelého, není možné s jistotou říci, zda vám skutečně přišla nebo ne. Pokud se již stačila inkarnovat do jiného člověka, nemělo by vám přijít nic, mnohdy tak tomu ale není. Je to tím, že zkrátka přijde jiná bytost, která si pak s vámi pohrává. Opět je zde třeba dávka obezřetnosti a spíše než případné nebohé duše volat pro komunikaci sem na zem, jim odsud pomáhat, aby se mohli dál vyvíjet.

Autor: Elveliel